V zápasu s Hrdějovicemi jsme si, bohužel, vybrali nejslabší chvilku. Nechat si utéct začátek zápasu, pak bušit do soupeře, aby nás pak trestal pomalu z každé akce (náš roh nebo autové vhazování). Strašně se natrápíme na vstřelení branky. Vytvoříme si spoustu příležitostí, ale naše opakovaná nemoc se jmenuje neproměňování. Kdežto soupeřům tam padne pomalu všechno.
